Proč píšu?

Už jste si tuto otázku někdo položili? Pokud píšete, je to, podle mě, ta nejdůležitější otázka, kterou byste si měli sami zodpovědět. Dá totiž vašemu psaní sílu a jasnost. Chci se s vámi podělit o to, jak jsem hledal odpověď a co mě při tom napadlo.

Když jsem brouzdal po webech a blozích, občas jsem narazil na slogan: „Píšu, protože mě to baví.“ To zní líbivě. Taky mě baví různé věci. Jsou to činnosti, které umím dobře nebo kterým rozumím. Dokážu se do nich ponořit a zapomenout na čas. To však neznamená, že vím, proč mě „to“ baví.

Prostředek nebo cíl

Psaní je pro mě prostředek. Není to cíl. Není to důvod. Bez psaní se dá žít. Ale stejně jako prací nebo jinou činností se chci vyjádřit, tak i psaní mi k tomu nabízí skvělou příležitost. Důležité je, že vím, anebo postupně zjišťuji, co chci předat.

Napadají mě tři možnosti, jak se psaním vyjádřit. Za prvé, předat svůj pohled na svět. Za druhé, někomu pomoci a poradit, ze svých zkušeností nebo z toho, co jsem se naučil. Za třetí, někomu pomoci vyjádřit jeho myšlenky. Napsat jeho příběh na firemní web. Sepsat o něm článek nebo interview.

Kniha, blog či slogan?

V mém „proč“ se bude odrážet i forma mého psaní. Budu psát osobní blog a dělit se o svůj příběh? Budu psát reklamní texty a dělit se o příběhy jiných? Nebo napíšu knihu a předám svou myšlenku pomocí smyšleného příběhu?

Vyšší princip

I když mám tolik možností, dává mi smysl předat poselství, které inspiruje a zlepší někomu život. Chci ho předat jasně a srozumitelně. K tomu potřebuji psaní praktikovat. Psát, i když to zrovna nebude hvězdné. I tehdy, když to zrovna bude bolet a raději bych dělal něco snadnějšího. Pokračovat, i když se mi budou smát. To je totiž cena za pokrok, kterou musí každý zaplatit.

Mé psaní potřebuje mít vyšší důvod než, abych se dobře bavil. A rozhodně vyšší důvod, než abych se zviditelnil a dokazoval si (nebo druhým), jak jsem dobrý. Můžu psát skvělé reklamní texty, ale musím chápat, jak tím obohatím svět. Můžu psát zajímavé články, ale mým cílem musí být pomoci zlepšit život čtenáře.

Z těchto úvah jsem dospěl k závěru, že psaní je především o hlubším pohledu na život a dění kolem nás. Jeho cílem by mělo být předat světu smysluplné poselství. Jak říkal Steve Jobs: „Rozezvučet vesmír“. A toho dosáhnu jen, pokud proniknu hlouběji do podstaty a dokážu ji srozumitelně vysvětlit.

Dokud toho nebudu schopen, můžu svým psaním alespoň pomáhat druhým zamyslet se a urovnat si své myšlenky. Nabídnout čtenářům užitečné informace na jednom místě, třeba v článcích na mém blogu nebo v ebooku, který chystám.

„Proč“ dává sílu vytrvat

Pokud ale přestanu psát, nepomůžu nikomu dalšímu a sám zůstanu stát na místě. Bude to chtít ještě hodně přemýšlení, psaní, přepisování, mazání, nejistoty a hledání. Ale je to jediná cesta, jak oddělit drahokam od naplaveniny a jak ho vybrousit do formy, která bude zářit a přinášet druhým hodnotu.

Je jisté, že za rok či za dva, budu své psaní vidět v jiném světle. Ale pouze v případě, že v něm vytrvám a bude jej rozvíjet.

Pokud jste nad otázkou proč píšete taky přemýšleli, můžete mi do komentářů napsat, co vás napadlo?

Líbil se vám tento článek, sdílejte ho prosím s přáteli, kteří taky píšou. Pomůžete jim vyjasnit si své důvody a zlepšit své psaní. Děkuji vám.

Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.